Axl Rose nezklamal a vystoupení GUNS N’ ROSES začalo i v Praze s několikahodinovým zpožděním. Když pořadatel oznamoval ve zhruba 22 hodin netrpělivému davu, že Axl je už jistě na cestě do haly, znělo to jako špatný vtip. Naštěstí v Praze lahve na pódium nelétaly a koncert GUNS N’ ROSES skutečně začal odhadem až kolem půl dvanácté.

Axl se svojí doprovodnou kapelou odstartoval koncert stejným riffem, který otevírá album i skladbu „Chinese Democracy“ a v tu chvíli začala pompézní podívaná plná rachejtlí, dělobuchů, ohňostrojů, projekcí, barev a kostýmů, ale i kvalitní hudby. GUNS následně pokračovali ve vystoupení výletem do osmdesátých let skladbami „Welcome To The Jungle“, „It´s So Easy“, „Mr. Brownstone“ a všichni muzikanti na pódiu, konkrétně tři kytaristé, bubeník, basák i dva muži u kláves, vydatně podporovali svého frontmana v pódiové show. Dovádění kapely na pódiu však často budilo dojem nacvičené choreografie a předem domluvených pohybů či gest. Těžiště vystoupení leželo z větší části na skladbách comebackového alba „Chinese Democracy“ a debutu „Apetitte For Destruction“ a kapela celkem trestuhodně zanedbávala svoje nejúspěšnější veledílo - dvojalbum „Use Your Illusion“, ze kterého zazněly pouze čtyři povinné megahity. Nové skladby z alba „Chinese Democracy“, konkrétně balada „Sorry“, nebo šlapající kusy „Scraped“, „Better“, „Shackler´s Revenge“ měly v živém provedení překvapivou formu a v konkurenci starých prověřených hitů v pohodě obstály. Každý z kytaristů předvedl své samostatné sólo a program tím byl pestřejší. Zvuk kapely byl během celého představení v pořádku, pouze zpěv se zdál často zbytečně moc nahlas. Došlo i na překvapivé hudební vsuvky, jakou byl třeba slavný motiv z Růžového pantera, nebo část skladby „Another Brick In The Wall“. Prostor pro sólový výstup dostal i klávesák Dizzy Reed, jediný člen ansámblu, který krom kapelníka pamatuje staré zlaté časy. Jeho sólová klavírní etuda byla bezesporu jedním z vrcholů večera.

Rose je sice nafoukaný fracek (zde bych si dovolil jistou soukromou domněnku o záměrně budované image), který přišel pozdě, komandoval svoji kapelu a s publikem vůbec nekomunikoval, ale na druhou stranu je to dříč. Přes dvě hodiny trvající koncert neošidil a jel celou dobu na plný plyn. Běhal, tančil, svíjel se a každou odhadem třetí skladbu měnil svůj kostým, ale hlavně to celé vcelku s přehledem uzpíval. Samozřejmě drobné problémy v intonaci by se v projevu našly, ale vzhledem k jeho pódiovému nasazení - klobouk dolů. Hudba GUNS není nic náročného, většinou jednoduchý rytmus, do kterého však kapela dokáže umně naskládat velké množství riffů a ještě více sól, ale zároveň dokáže zajímavě natáhnout a vygradovat i jednoduchou věc. Nejednou si myslíte, že už je konec skladby, ale ono se to teprve pořádně rozjede. Ne všechny kusy ovšem vyzněly v O2 Areně úplně bezchybně a zejména u hitů „Live And Let Die“ nebo „You Could Be Mine“ chyběla očekávaná údernost. Ten večer zaznělo samozřejmě požehnaně balad, GUNS N’ ROSES jsou svými dlouhými pomalými skladbami pověstní a konec konců spousty návštěvníků přišlo především na provařené slaďáky, jakými jsou „November Rain“, „Knockin On The Heaven´s Door“ nebo „Patience“, kterým ten večer zdatně sekundovala novější „Sorry“.

Vynechám-li počáteční zpoždění, které se tak trochu dalo čekat a chvílemi až moc naoko strojenou show, tak moc slabých momentů vystoupení nemělo. GUNS N’ ROSES zahráli dlouhý koncert, který však po celou svoji úctyhodnou délku udržel pozornost a ve finále, když kapela servírovala starý hit „Paradise City“, měli už „Gáni“ diváky jednoznačně na svojí straně. Pak už následovala jen děkovačka, ohňostroj, létající konfety a konec cirkusu.

Autor článku si tímto koncertem tak trochu doplnil rest svého mládí a nebyl zřejmě jediný z těch dříve narozených, kdo si přišel poslechnout klasické kusy jako „Sweet Child O Mine“, „Paradise City“, „Nightrain“, „Knockin On The Heaven´s Door“, „You Could Be Mine“ a koneckonců i ten „November Rain“, zavzpomínat při nich na své mládí a zážitky s ním spojené. Přes dvě hodiny GUNS N’ ROSES a k tomu ještě více jak hodinu zahřívacího garážového rock´n´rollu od sympatických, avšak jednoduchých DANKO JONES byla úctyhodná porce muziky, která uspokojila drtivou většinu zúčastněných.

Setlist GNR: Chinese Democracy,Welcome To The Jungle,It´s So Easy, Mr.Brownstone, Sorry, Better, Live And Let Die, This I Love, Rocket Queen, Scraped, You Could Be Mine, Street Of Dreams, Sweet Child O Mine,November Rain, IRS, Kockin On The Heaven´s Door, Shackler´s Revenge, Nightrain, Patience, Whole Lotta Rosie, Paradise City